Něco na úvod

Jmenuji se Hanka, a právě teď mi začalo být třicet čtyři let. Kosmetický blog jsem si chtěla založit už před víc jak třemi lety. Nakonec jsem se rozhodla udělat si s ním radost k narozeninám :)

Mám ráda čísla a racionální přístup (téměř) ke všemu. Baví mě zkoumat, třídit, porovnávat, hodnotit... Baví mě to od mala, ale ještě před pár lety bych nevěřila, že se takové věci dají dělat i s kosmetikou. Původní plán byl zdokumentovat a roztřídit svoji sbírku laků, nakonec jsem ale propadla i další kosmetice, takže to nebude jen čistě lakovací blog. Proto také Nails And Mirror - nehty a zrcadlo - dva pojmy, které pro mě ztělesňují svět krásy.


Zrcadla a já

K zrcadlům jsem od dětství měla poměrně nepřátelský postoj. Respektive hlavně k tomu, co jsem viděla, když jsem se do nich podívala. Považovala jsem se vždy za poměrně dost ošklivou v obličeji, svoji štíhlou vysokou postavu, která mi vysloužila přezdívku Žirafka, jsem považovala spíš za hendikep, než za přednost.  Občas jsem slýchala, že jsem hezká, když se usmívám. Vyložila jsem si to tak, že když se neusmívám, tak jsem škaredá. Kluk, kterého jsem tajně milovala, o mě pro změnu řekl, že se směju jako mikymaus. Takže jsem se radši moc neusmívala. Vyznávala jsem vnitřní krásu, kterou jsem mylně považovala za protiklad té vnější, hrbila jsem se a kousala si nehty.

Nehty a já 

V roce 2007 jsem potkala muže, který se stal mojí životní láskou a se kterým mám dvě děti (to jen tak mimochodem ;). Jako každý muž, chtěl mít po svém boku krásnou ženu. A na rozdíl ode mně, viděl na mojí kráse snad jen jedinou vadu - právě ty okousané nehty. Tohoto zlozvyku jsem se za svůj život pokoušela zbavit snad tisíckrát. Neúspěšně. Nepomohly hnusné hořké vodičky, ani umělé nehty. Pomohla až zamilovanost a touha sobě i jemu něco dokázat. V rámci odvykání mi Michal několikrát dělal P-shine manikúru. (Ó jak romantické, že?! Ale dámy nemusíte závidět, bylo to opravdu jen párkrát ;)

Nikdy neříkej nikdy 

Od P-shine manikúry vede klikatá cesta k celé mé současné kosmetické mánii:

Potřebovala jsem dokoupit pastu na P-shine a dostala jsem k ní zkušební sadu na razítkování na nehty.
To mě nadchlo, zdobila jsem si nehty, kupovala nové a nové destičky a razítkovací laky, ale normálních laků jsem měla jen pár. Přišly mi jako zbytečnost, za kterou nikdy nebudu utrácet.

...do chvíle, než jsem objevila díky razítkování blog All You Desire - češky, která fotila svoje nádherné nehty a na nich všelijaké krásné laky - jeden hezčí než druhý. Období China Glaze Retro Diva Collection. To jsou pro mě nejhezčí laky už asi napořád. Objevila jsem také další blogy a díky nim i fórum MakeupBox. Zajímaly mě ale jen a pouze laky. Ostatní šminky? Zbytečnost. Nikdy. Zarytě jsem se držela svých pár malovátek a postupů, které mi kdysi "naordinoval" stylista. 

...do chvíle, než jsem se nechala odlapit v obchodním centru úžasnou poradkyní Mary Kay. Skvěle jsme si sedly, což se mi moc často s lidmi v této branži nestává a díky ní se mi povedlo překonat blok, který jsem si přinesla z rodiny - že kosmetika je pro krásné a sebevědomé famme fatale, ne pro nás obyčejné, tak trochu ošklivé holky. Pak jsem objevila videoblogy. Zkoušela jsem různá líčení očí, nakoupila si spoustu stínů, rtěnek. Pak jsem propadla štětcům. Pak tvářenkám, rozjasňovačům a konturování... Co mi ale pořád přišlo zbytečné, byla pěstící kosmetika. Mám docela dobrou pleť a všechny krémy jsou stejně na jedno brdo, takže mazadlo, který zrovna mají na kuponku v DMku bohatě stačí, ne?! Utrácet za krémy, séra a podobné blbinky fakt nikdy nebudu.

...do chvíle, než jsem... co vlastně? Ani nevím... Možná mě přesvědčily holky na MakeUp Boxu, které občas mluví o "naducané" pleti a já nevím, co to je. Možná to, že jsem kvůli úžasnému stylu psaní přidala do čtečky trb, kdo ví... Každopádně nakonec jsem podlehla. Ale po svém. Zajímají mě skutečné účinky a ne jen pocity. Takže mažu čtrnáct dní na jednu půlku obličeje něco, na druhou něco jiného. Denně zkoumám rozdíl v kruzích pod pravým a levým okem, neb si mažu oční krém jen pod jedno. Oprašuji chemii a zkoumám maličká písmenka na krabičkách. A samozřejmě mě to náramně baví.

A jaké je moje nikdy teď? To fakt netuším. Kosmetiku jsem už obsáhla celou. Móda mě baví tak nějak přiměřeně. V bižuterii a špercích jsem soběstačná. Trochu se bojím, že přijdou na řadu kabelky a boty... Nikdy jsem totiž nechápala ženský, který můžou dát za boty nebo kabelky tisíce korun...

6 komentářů:

  1. Připadá mi, že máme hodně společného :) Akorát já nejsem vysoká a pořád mám mezery v pěstící kosmetice. Jinak s velkým zpožděním všechno nej k 34. narozeninám, můj Michal je má o dva dny dřív, takže ty tvé bych si teoreticky mohla pamatovat :)

    OdpovědětVymazat
  2. Jééé, Soni děkuji za první komentář na blogu. A taky mě těší, že zrovna Ty jsi mou první čtenářkou. Jsem si totiž říkala, že zkusím blog prvně jen tak v tajnosti a až na něm bude aspoň deset příspěvků a dalších 10 v zásobě, tak se teprve přiznám, že ho mám. Tak mám ohromnou radost, že jsi sem našla cestu sama :)

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji, že jsi mezi námi!!! Jdu prolézt zbývající články a těším se na další!

    OdpovědětVymazat
  4. Neboj, ty kabelky přijdou:-D
    P.S. Zruš si prosím to potvrzování komentáře opisováním písmenek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S kabelkama mě nastraš! :)
      A děkuji za upozornění - už jsem to opravila.

      Vymazat
  5. Zajímaly by mne vysledky těch krémových pokusů!

    OdpovědětVymazat